Ateliér tělového designu

Ragnarök 2022

Projekt Ragnarök vyobrazuje scény z příběhu Ragnarök: konečný osud bohů, které jsou zpracovány za pomocí A.I. (Umělé inteligence) v programu MidJourney. Cílem bylo prozkoumat vizuál děl ze severské mytologie, které se do dnešní doby nedochovaly, nebo dokonce ani neexistovaly. To mohlo být způsobeno životním stylem Seveřanů, kteří byli nájezdníci a okupovali nová místa. První obrazové zmínky se objevují až v 19.století, čemuž můžeme vděčit tomu, že se příběhy přeložily ze staré norštiny do angličtiny, a tak pro umělce bylo možné příběhy zpracovat.

V rámci projektu autor zpracoval VR video, ve kterém se zobrazují finální díla vytvořená A.I. generátorem. Video se od finálního díla retrospektivně vrací zpět přes různé varianty děl, u kterých selektoval ze čtyř různých obrazových zdrojů. Díla doprovází texty, jež byly využity jako promt - zadání pro výsledek obrazu. V závěru se video obrací až na počáteční frázi, ze kterého vznikala první verze díla. Projekt končí nápisem příběhu Ragnarök, ze kterého plyne celá práce.

Záměrem tedy bylo spekulovat nad vizuální stránkou severského umění z dané doby a prozkoumání umělé inteligence, jakožto nástroj umožňující tvorbu děl z velké databáze obrazových zdrojů. Je zajímavé sledovat, jak si umělá inteligence poradí se zažitými jmény jako jsou Thor, Loki, Odin, které zpopularizovalo studio Marvel v jejich filmech o superhrdinském bohovi. Další varianta, která se jevila jako zajímavá, bylo zkoumání toho, jak si umělá inteligence poradí bez zmíněných jmen a pouze jenom s popisem děje a vložením tagu, že se jedná o severskou mytologii. Ve finále autor přišel na to, že jakožto rozený Čech, který nemá kořeny s danou kulturou, nemůže být ten, který bude reprodukovat díla na motivy severské mytologie, proto se projekt stává autorovou subjektivní selekcí tématu. A tak umožňuje A.I. generátoru tvořit na motivy ze severské mytologie, jelikož daný generátor má rozsáhlou databází od lidí různých kultur, a tak může být mnohem lépe propojený s kořeny severského národa.

Celý projekt

POHLED Z OKRAJE PASTINY (SYMPOZIUM) 2022

Performance byla součástí programu mezinárodního sympósia A view from the edge of a pasture, který organizovala Edith Jeřábkova a Denisa Langrová. Symposium je části jednoletého programu nazvaný A plant spadající pod Kunsthalle Bratislava, který organizuje Lydia Přibišová. Workshopy jsou součásti projektu Art Connected 2022 – 2023 iniciované společností tranzit.sk.

Tento projekt byl kolektivně iniciovaný Ateliérem Tělového Designu z Fakulty výtvarných umění v Brně. Performance byla založena na myšlence pohybu ovcí a pastýřů, kvůli obnově půdy a trávy. Plstění vlny do země jako akt, by mohl být metaforou pro spojení s pastvinou: potřeba zakořenit v době odpojení od přírody, kolonialismu, (zne)užívání zdrojů, potřeby odkazu, najít správné místo nebo kapitalistické potřeby produkování a opuštění bez zodpovědnosti.

Performance začala hledáním „správného“ místa a pokračovala zakořeněním vlny. Vlnu jsme si přinesly ve čtvercových kusech bavlněného oblečení, které po vyložení vlny byly využity jako zástěry. V hromadě vlny stála jedna osoba, přednášející její poezii a my jsme poezii hromadně jako sbor opakovali ve snaze vytvořit meditativní zpěv a přitom jsme plstili vlnu do půdy a přednášeli poezii ve smyčce.

Foto: Jamie Hrabců a archiv autora

Já Vs. Putin 2022

V rámci performance v Nové synagoze v Žilině jsem se rozhodl reflektovat situaci útoků Ruska na Ukrajinu, které proběhly v roce 2022. Proto jsem ve své performance tvořil portréty ruského prezidenta Vladimira Putina. Zároveň jsem chtěl znázornit sociální a politické nespravedlnosti, které jsou v ruské společnosti a politice přítomné. Specifické, charakterově nestejné/rozdílné portréty jsou znázorněny za pomocí barev, s kterými se tyto problémy mohou identifikovat. Těmi hlavními problémy, jež jsem zobrazoval, je útok Ruska na Ukrajinu, LGBT práva v Rusku, dezinformace, oligarchy, jež ovlivňují chod Ruska, styky s Čínou a jaderné zbraně. Portréty byly tvořeny pastelem na papír velikosti A3 a poté z nich byla složena holubička, která symbolizuje mír.

Foto: Karolina Kohoutková a archiv autora

My little abortion 2021

Projekt zabývající se tématem interrupcí, které jsou velmi řešeny v Polsku, Slovensku, Maďarsku, USA a v dalších zemí. První ideu zabývat se tímto tématem dostal autor na protestu v Praze před Slovenskou ambasádou v roce 2021, kde padla myšlenka toho, že i když u nás nejsou interrupce zakázaný, tak je stále možné, že i podobná situace může v České republice nastat. V průběhu práce na projektu se autor zabýval také tématem čarodějnictví, kdy objevil spojitost mezi tím jak byly ženy utlačovány kdysi a jak jsou utlačovány dnes, tím že se jim snaží odebrat práva na interrupce. Projekt má upozornit na daný problém. Proto vytvořil sérii sošek.

Dané sošky jsou tvořeny z hlíny a sádry. Jako základ byla použita součást z těla hračky miminka či panenky, která byla spojena s hlínou nebo sádrou. Ze začátku tvořil za pomoci hlíny, později začal také využívat sádru, u které objevil nový způsob využití. Jelikož sádru většinou naléval do objektů, aby vznikl nějaký tvar, tak byl výsledek kolikrát velmi překvapivý na rozdíl od hlíny, kde celé torzo tvořil sám, tak jak si představoval.

Ale takový osobní průlom pro autora přišel ve chvíli, kdy tvořil sochu, kde celé tělo miminka zalil v sádře a poté vykutával za pomocí dláta. Tahle socha byla velmi vyčerpávající a časově náročná. Byl to takový jakýsi porod, a i lidé v autorově okolí tuhle sochu začali připodobňovat porodu, proto se rozhodl, že sochu nazve Nedokončený porod. Sochy jsou vystaveny v ohrádce, která zpodobňuje dětský koutek. Ohrádka je vytvořena sítí, na níž jsou pověšeny novinové články, které souvisí s kauzami a událostmi spojené s interrupcemi.

Klouby 2021

Performance proběhla v prostorách invalidovny, která má rozmanitou historii s ošetřováním invalidů. V důsledku toho, že spousta nemohoucích mohlo mít různé dysfunkce, se autor rozhodl v těchto prostorách prozkoumat sám, jaké to musí být fungovat s omezením. Proto si autor zafixoval klouby různými předměty, sádrovými obvazy a nachystal pro všechny hosty jednohubky.

Ovšem se ukázalo, že to je mnohem náročnější, než jak se může zdát. Nikdy předtím neměl autor na sobě sádru a sádrové obvazy používal poprvé. Proto už od samého začátku to byla výzva používat sádrové obvazy a pořádně si zafixovat části těla. Jak na to přišel, čekal jej další zádrhel a to s fixací rukou. První ruka šla ještě dobře, se druhou rukou mu pomohla sledující.

V průběhu celé performance si autor připadal jako dítě, jelikož se musel naučit dělat obyčejné věci s touto indispozicí a objevoval nové způsoby. Díky tomu mohl vyzkoušet jaké to asi je, žít s překážkami v životě a přizpůsobovat se daným věcem.